Směj se, kdy můžeš. Omlouvej se, když bys měl a nech plavat věci, které nemůžeš změnit. Miluj hluboce a odpouštěj rychle. A nebuď smutný, protože život je moc krátký na to být nešťastný. Lidé se mění a věci se kazí, ale vždycky si pamatuj - ŽIVOT JDE DÁL! Jsme tím, co si pamatujeme. Bez paměti mizíme, přestáváme existovat, naše minulost je vymazána a přece věnujeme paměti jen málo pozornosti, kromě případů kdy nás opustí. Dělám strašně málo k jejímu procvičení, živení, posilování a ochraně Emoce se nezadržitelně šíří...pokaždé, když jsou si lidé nablízku. Je lepší se zeptat a být hloupý pět minut, než se nezeptat vůbec a být hloupý celý život. Nejbolestnější je vedle někoho sedět, jen tak se ho letmo dotýkat, plakat pro něj po nocích, ale vědět, že ho nikdy nemůžeme mít ... Láska je první poznání smyslů života. Ale zároveň poslední pohled za dětstvím. Každý jsme anděl s jendním křídlem. Abychom mohli vzlétnout, musíme se obejmout. Samota to je prázdný džbán, který dno nemá, každý ví, jak bolí být sám, každý své dno hledá,¨většinou ale tam, kde není třeba. Někdo podléhá hrám, jiný pivu třeba, ale zase jenom Pán dá ti najíst „Lásky chleba.“ Moje srdíčko je jako slávistický dres. Sešívané šrámy od lásky. Láska je jako voda. Někdy chybí a někdy je jí moc.